Benátky

Tento článek pojednává o městu v severní Itálii. Další významy jsou uvedeny v článku Benátky (rozcestník).

Benátky Venezia
Pohled na Benátky
poloha
souřadnice:	45° 26' s. š., 12° 19' v. d.
nadmořská výška:	0 m n. m.
stát:	Itálie
oblast:	Veneto
provincie:	Venezia
Benátky
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	412 km²
počet obyvatel:	271 252 (2004)
hustota zalidnění:	658 obyv. / km²
správa
oficiální web:	www.comune.venezia.it
telefonní předvolba:	+ 41
PSČ:	30100

Benátky (italsky Venezia [veˈnɛttsia], benátsky Venesia nebo Venexia [veˈnessi̯a]) je hlavní město severoitalské oblasti Benátsko. Je to ostrovní město. Jeho historické jádro se nachází na mělké laguně, novější části města pak byly vybudovány na rozsáhlém břehu. Ve dnech zvaných "aqua alta" (vysoká voda), kterých bývá každoročně průměrně 54, se zde zvýší hladina moře až o 90 cm.^{[1] [2] [3]}

Kdysi středisko sklářství a obchodní velmoc. Benátky mají podstatný historický, kulturní, společenský i administrativní význam.

Ve středověku byly centrem Benátské republiky, dnes jsou středem své oblasti, probíhá tu bohatý kulturní život. Nachází se zde velký přístav (na západním kraji) a letiště (na pevnině). Od roku 1987 jsou Benátky jako jedna z nejnavštěvovanějších italských destinací památkou UNESCO. Město žije převážně z turistického ruchu.^[4] Každý rok je navštíví přibližně 12 milionů turistů z celého světa. Důležitou roli přitom hraje Biennale di Venezia, prestižní přehlídka současného výtvarného umění pořádaná v každém lichém roce.^[5] Od roku 1932 se začal pořádat první "Mezinárodní filmový festival". V roce 1949 tu poprvé pro hlavní cenu použili název "Lev sv. Marka", (o tři roky později se této ceně začalo říkat - a říkat dosud "Zlatý lev sv. Marka", vedle ní se tu také pokaždé uděluje i několik "Stříbrných lvů sv. Marka".

Ve městě sídlí benátský patriarcha.

Historie

[editovat] Vznik a vzestup Benátek

Panorama

Počátky Benátek spadají do období stěhování národů, kdy barbary ohrožené obyvatelstvo hledalo útočiště na bahnitých ostrůvcích Laguny^[6]; z osady prostých chýší na dřevěných pilotách (založené údajně r. 421) se postupně vyvinulo sebevědomé město, sice bez pozemkového a surovinového zázemí, ale orientující se výhodně na obchod s Orientem. Ten Benátčané brzy dokázali chránit jak mocným válečným loďstvem, tak obratnou diplomacií, těžící i z nejasného postavení mezi sférami zájmu západního a východního císařství; velkou roli zde hrál i státní kult sv. Marka. Benátky se tak staly bohatou a sebevědomou patricijskou republikou s vlastními volenými orgány (v čele s dóžetem - prvně zmíněným k roku 679) a s ohromným vlivem ve východním Středomoří, posíleným četnými obchodními osadami a vojenskými základnami.

[editovat] Středověk a vrchol benátské moci, výtvarné umění

Už ve středověku se Benátčané vypořádali s většinou soupeřů (Janov, Pisa), aktivně se podíleli na organizaci křížových výprav (dóžata Enrico Dandolo, Francesco Morosini ad.) a dlouhá staletí dokázali čelit i tlaku Osmanské říše. Vrcholu moci dosáhla republika sv. Marka na přelomu 15. a 16. století, kdy se město stalo též významnou metropolí výtvarného umění, hlavně malby (rodina Belliniů, V. Carpaccio ad.) a po přílivu umělců z Říma, roku 1527 vypleněného vojsky Karla V., také architektury (V.Scamozzi, Jacopo Sansovino, A.Palladio. Malba si pak držela svoji vedoucí roli od 16. až do 18. století (Tizian, Paolo Veronese, Tintoretto, Tiepolo), kdy výrazně ovlivnila i tvorbu v našich zemích a nakonec dosáhla prahu moderního impresionismu (F. Guardi). A nelze přitom zapomínat ani na tradici benátského divadla - z Benátek pocházel např. dramatik Carlo Goldoni, stejně jako hudebník Antonio Vivaldi.

Významnou roli v životě města hrály tzv. scuoly, což nebyly školy v obvyklém smyslu, ale vlivné cechovní korporace s vlastními financemi, budovami a potřebou reprezentace.

[editovat] Úpadek Benátek

Od sklonku 16. století však benátská moc upadla, zejména po objevu plavebních cest kolem Afriky a v důsledku neustálé turecké expanze, a definitivní konec Benátské republiky přinesla francouzská okupace roku 1797 (načas předány Rakousku, ale po bitvě u Slavkova byly Benátky opět francouzské).

Po Napoleonově pádu byly Benátky roku 1815 přiřčeny rakouskému císařství, což bylo vnímáno jako akt další okupace, a bylo zcela logické, že nespokojení obyvatelé se bouřili a nezůstali stranou ani revolučních událostí let 1814-49. Bezohledným ostřelováním města tehdy „nastolil pořádek“ slavný český maršál Jan Radecký z Radče.

V roce 1866 se město plebiscitem (674 426 hlasů proti 69) připojilo k sjednocené Itálii.

[editovat] Náboženství

Ve městě sídlí patriarcha benátského patriarchátu, který je metropolitou benátské církevní provincie a prezidentem biskupské konference církevního regionu Triveneto. Stolec benátského patriarchy je po římském, na němž sedí papežové, nejvýznamnějším diecézním stolcem Itálie a jen ve 20. století se papeži stali tři z jeho držitelů (Pius X., Jan XXIII. a Jan Pavel I.)

[editovat] Kanály a mosty

Typická benátská gondola

Hlavní ulice doplňuje asi stovka kanálů, kde je čilý dopravní ruch. Ve městě je překonává přes 400 kamenných mostů a asi 15 000 domů zde stojí na dubových kůlech zaražených do moře. Dopravní tepnou je Canal Grande, 4 km dlouhý a asi 70 m široký kanál, který prochází přímo středem města. Spojuje hlavní nádraží a přístav s historickým náměstím svatého Marka a centrem města. Jeden z nejznámějších mostů je Ponte di Rialto, který jako jeden ze tří spojuje obě části města rozdělené kanálem. Mramorový oblouk 48 m dlouhý doplňují dvě řady obchodů. Ve městě zajišťují dopravu motorové lodě, které brázdí kanály, pro turisty jsou k dispozici klasické gondoly.

[editovat] Pamětihodnosti

Velký kanál v Benátkách

Vzhled Benátek je nasycen kulturou a uměním, počínaje rokem 1063 a kostelem sv. Marka přes Dóžecí palác 12. – 15. století, renesanční stavby - knihovna Sansovino a kostel San Giorgio Maggiore z téže doby - až po barokní kostel Santa Maria della Salute a zase zpět k Piazza před kostelem sv. Marka, zdobené arkádami – na každém kroku jsou historické a umělecké poklady, které uvnitř uchovávají další mistrovská díla.

Canal Grande

[editovat] Benátské kostely

• San Marco - hlavní benátský kostel, založený v 10. století
• Santi Apostoli - jeden z kostelů dle legendy založených svatým Magnusem
• Santa Sofia - kostel z 11. století
• San Felice
• Santa Fosca
• Santa Maria della Salute - byl postaven po morové ráně na znamení vděku Panně Marii.
• Santa Maria Maddalena - stojí na místě oratoře z roku 1222
• San Marcuola - pojmenovaný po mučedníkovi z Aquilei
• Santi Geremia e Lucia - další z kostelů dle legendy založených svatým Magnusem
• Santa Maria di Nazareth nebo také kostel Scalzi
• Santa Maria Assunta - kostel v barokním stylu
• Santa Caterina dei Sacchi - kostel s klášterem z 11. století
• San Marziale
• San Ludovico - kostel z první poloviny 15. století
• Svatý Zachariáš - místo posledního odpočinku osmi dóžat

[editovat] Galerie

Ve městě se nachází slavná Galleria dell'Accademia, největší sbírka benátského umění vůbec a galerie moderního umění Peggy Guggenheim.

[editovat] Benátské gondoly

Gondola

Gondoly tvoří neoddělitelnou součást života v Benátkách již od 11. století.^[7]Štíhlým trupem a plochým dnem jsou skvěle přizpůsobeny pro plavbu úzkými a mělkými kanály. Gondola je směrem k přídi mírně zahnutá doleva, což zabraňuje tomu, aby se točila pořád dokola.

V roce 1562 bylo vydáno nařízení, že všechny gondoly musí být černé, aby se zamezilo okázalým projevům bohatství. Při zvláštních příležitostech je krášlí květiny. Patronem gondoliérů je český světec Jan Nepomucký. Jeho socha stojí u kostela svatého Jeremiáše a je dnes jedinou sochou umístěnou na břehu Canalu Grande. Každoročně konaná Regatta Storica vede právě k ní a otáčí se u kůlu, stojícího u její paty.^[8]

Dnes stojí plavba gondolou hodně peněz a obvykle ji využívají turisté. Mnohem výhodnější je použít tzv. traghetto (přívoz).

[editovat] Obyvatelé

Dnes už je pravých Benátčanů málo. Lidé se z historické části Benátek stěhují jinam, do jiných měst nebo napříkad do Mestre. Důvodem jsou příliš vysoké nájmy.^[9]

[editovat] Slavní rodáci

Ke slavným italským rodákům patří například:

• Tizian (mezi 1480-1485 - 1576), italský renesanční malíř
• Tintoretto (1518 – 1594), italský renesanční malíř
• Paolo Veronese (1528 - 1588), italský renesanční malíř
• Giovanni Gabrieli (1556 - 1612) - skladatel a varhaník
• Antonio Vivaldi (1678 – 1741), italský kněz, barokní hudební skladatel a houslový virtuóz
• Carlo Goldoni (1707 – 1793), italský dramatik
• Giacomo Casanova (1725 – 1798), italský kněz, spisovatel, špión a diplomat
• Terence Hill (* 1939), italský herec, filmový producent, scenárista a režisér

Galerie